Nejstarší doklady zájmu o genealogii nacházíme ve starých kronikách, v Kosmově kronice sepsané ve 12. stol. a v Kronice tak řečeného Dalimila z počátku 14. století.  Jejich pozornost byla přirozeně zaměřena na panovnický rod.

Bořivoj zplodil dva syny, Spytihněva a Vratislava, z té, které byla dcerou Slavibora, předáka z hrádku Pšova, jménem Ludmily.

Když odešel po způsobu všeho těla smrtelného ze světa, nastoupil v otcovské panství Spytihněv; po jeho smrti dosáhl knížectví Vratislav, jenž pojal za manželku Drahomiř z tvrdého knížectví lutického – i ona sama byla k víře křesťanské tvrdší než skála – z krajiny, jménem Stodor. Ta porodila dva syny: Václava, Bohu i lidem milého, a Boleslava, bratrovraždou kletého.

/Kosmova kronika česká, Praha 1972, překlad Marie Bláhová a Karel Hrdina, kap. 15./

 

Po tom Bořivoj s světa snide

a z kněžstva králestvie nebeského dojide.

Po něm Spytihněv přije stolec otcě svého.

Ten nebieše života silného,

umřě za věka mladého,

ostavi knězem Vratislava, bratra svého.

Ten pojě ženu z Stodor dceru z krajě českého,

tej diechu Drahomíř z krajě žatečského.

Ta knieni pohanka bieše,

dva syny velmi krásná jmieše.

Stařějšiemu diechu Boleslav

a mlazšiemu Václav.

/Staročeská kronika tak řečeného Dalimila, Praha 1988, kap. 27./