Nejstarší doklady zájmu o genealogii nacházíme ve starých kronikách, v Kosmově kronice sepsané ve 12. stol. a v Kronice tak řečeného Dalimila z počátku 14. století. Jejich pozornost byla přirozeně zaměřena na panovnický rod.
Bořivoj zplodil dva syny, Spytihněva a Vratislava, z té, které byla dcerou Slavibora, předáka z hrádku Pšova, jménem Ludmily.
Když odešel po způsobu všeho těla smrtelného ze světa, nastoupil v otcovské panství Spytihněv; po jeho smrti dosáhl knížectví Vratislav, jenž pojal za manželku Drahomiř z tvrdého knížectví lutického – i ona sama byla k víře křesťanské tvrdší než skála – z krajiny, jménem Stodor. Ta porodila dva syny: Václava, Bohu i lidem milého, a Boleslava, bratrovraždou kletého.
/Kosmova kronika česká, Praha 1972, překlad Marie Bláhová a Karel Hrdina, kap. 15./
Po tom Bořivoj s světa snide
a z kněžstva králestvie nebeského dojide.
Po něm Spytihněv přije stolec otcě svého.
Ten nebieše života silného,
umřě za věka mladého,
ostavi knězem Vratislava, bratra svého.
Ten pojě ženu z Stodor dceru z krajě českého,
tej diechu Drahomíř z krajě žatečského.
Ta knieni pohanka bieše,
dva syny velmi krásná jmieše.
Stařějšiemu diechu Boleslav
a mlazšiemu Václav.
/Staročeská kronika tak řečeného Dalimila, Praha 1988, kap. 27./