Rod pánů z Lipé ve 14. století

Rod pánů z Lipé je jednou z mnoha větví mocného rozrodu Ronovců,[1] z něhož pocházeli též páni z Lichtenburka, páni z Dubé a jiné rody, které všechny měly v erbu dvě černé zkřížené ostrve na zlatém štítě. Za jejich společného prapředka je snad možné považovat Chvala, o němž se zmiňuje autor staročeské rýmované kroniky, že „na ščítě ostrvu jmieše“ a že se vyznamenal v boji.[2] Jakého boje se účastnil, není však zcela jasné, neboť kronikář zde směšuje dvě události, čímž je problematizováno vročení zmínky a tím i hypotetické stanovení vztahu dotyčného Chvala k ostatním Ronovcům.[3]

Obecně je přijímán jako jistý předek Ronovců Smil Světlík, který je uváděn ve výše zmíněné kronice, kde figuruje jako druh Přemysla I. a sdílí s ním strasti exilu i pozdější slasti vítězství.[4] V listinách vystupuje v letech 1192-1211, někdy s predikátem „z Tuháně“ (ves v blízkosti Slaného, kde snad měli Ronovci své původní statky), roku 1211 byl kladským purkrabím. Zemřel pravděpodobně kolem roku 1213, zanechal po sobě syny Častolova a Jindřicha a dceru Scholastiku, která snad byla řeholnicí doksanského kláštera.

Mladší Jindřich měl dva syny, Smila a Častolova, z nichž zejména Smil vynikal ve své době mezi ostatními šlechtici země a svým potomkům, pánům z Lichtenburka, zanechal rozsáhlé panství na Českomoravské vrchovině. Od Častolova pocházel rod pánů z Ronova.

Starší Smilův syn, Častolov, se objevuje v listinách od roku 1216. V letech 1222-1224 zastával úřad nejvyššího maršálka, v roce 1226 úřad nejvyššího lovčího a od roku 1238 byl žitavským purkrabím. Naposledy je zmiňován r. 1253. Od jeho čtyř synů - Hynka, Častolova, Chvala a Alberta - se rod dále dělil na pány z Dubé, z Klinštejna a z Ronova, z Lipé a z Pirkenštejna a na Škopky z Dubé.

Podle převládajícího názoru (Sedláček, Šimák, Šusta, Urban a další) byl předkem pánů z Lipé Chval, který se v listinách objevuje poměrně spoře v letech 1253-1263. Snad právě on byl zakladatelem hradu Lipé (někdy okolo roku 1250), jejž spolu se Žitavou, Ojvínem a Ronovem držel společně s bratrem Častolovem.[5] Vzhledem k nedostatku pramenů však nepovažuji za vyvrácenou hypotézu H. Brunnera, který odvozuje rod pánů z Lipé právě od tohoto Chvalova bratra - Častolova (1250-1261).[6]

V letech 1277 a 1278 poprvé užívá přídomku „z Lipé“ nějaký Čeněk.[7] H. Brunner jej má za samostatnou osobu a do rodové posloupnosti jej vřazuje jako syna výše zmíněného Častolova a otce Jindřicha a Čeňka z Lipé.[8] Domnívám se, že je možné tohoto Čeňka z Lipé ztotožnit buď s bratrem Jindřichovým, či spíše s již zmiňovaným Častolovem.

Čeněk, bratr Jindřicha I. z Lipé, se objevuje v polovině devadesátých let 13. století spolu se svým bratrem a s Rajmundem z Lichtenburka jako dlužník pražských měšťanů.[9] Naposledy je o něm zmínka z roku 1305.[10] Sedláček má za to, že se tento Čeněk psal i podle hradu Ojvína[11] a byl předkem pánů z Pirkenštejna. Pilnáček pak uvádí, že nějaký Čeněk z Lipé zemřel roku 1317 a je pochovaný v minoritském kostele ve Vídni[12] - je pravděpodobné, že se jedná o stále téhož Čeňka.

Jindřich I. z Lipé, nejvýznamnější člen rodu, je v letech 1295 a 1296 s bratrem a se vzdálenějším příbuzným Rajmundem z Lichtenburka doložen v Praze. Roku 1297 se již jistě nacházel u královského dvora,[13] pravidelněji se pak objevuje na listinách od roku 1306,[14] kdy je již uváděn mezi významnými šlechtici země, s nimiž výraznou měrou zasahoval do politických událostí v království po náhlé smrti posledního mužského člena přemyslovské dynastie. V letech 1308 - 1312, 1315 a 1318 zastával úřad podkomořího,[15] vedle toho v letech 1308 - 1313 a 1315 úřad nejvyššího maršálka království českého, který potom od roku 1319 držel až do své smrti a získal jej pro svůj rod dědičně.[16] Od roku 1319 až do své smrti byl zemským hejtmanem na Moravě a v době královy nepřítomnosti v letech 1319-1321 také zemským hejtmanem českým. Zemřel 26. srpna 1329.[17] Jeho čtyři synové - Jindřich, Jan, Bertold a Čeněk - po pohřbu společně potvrzují starobrněnskému klášteru darování učiněná jejich otce. Zanechal po sobě i tři dcery: Kláru, která se provdala za Jana z Klingenbergu (1337-1346), s nímž měla syna Jindřicha (1340), a podruhé pak za Jana z Kravař (1355).[18] A dále Markétu a Kateřinu, jež byly obě řeholnice, Markéta v cisterciáckém klášteře Vallis S. Mariae v Syfridesdorfu u Žitavy, kde se později stala abatyší,[19] a Kateřina v klášteře cisterciaček Aula S. Mariae na Starém Brně, kde byla též abatyší, a sice v letech 1337-1346, roku 1350 byla již po smrti. Až z listiny z roku 1346 se dovídáme o Jindřichově manželce Scholastice[20] byla nejspíš jeho druhou ženou a matkou nejmladšího syna Čeňka, který jediný z žijících synů a vnuků Jindřichových se k ní znal. Zemřela někdy po roce 1353.[21]

Nejstarší Jindřichův syn stejného jména, zvaný též Železný, je poprvé zmiňován žitavským kronikářem k roku 1312, kdy úspěšně vojensky zasáhl proti loupežnému napadení jedné z vesnic na Žitavsku[22] a aktivně se též účastnil mezi jinými Ronovci politických událostí v letech 1316-1318.[23] Po dlouhých letech sporů se dostal na výsluní královské přízně i se svým otcem. Roku 1321 jej král Jan oženil se svou vzdálenou příbuznou Anežkou z Blankenheimu.[24] V letech 1322-1323, 1324-1325 a 1330 byl hejtmanem v Čechách,[25] po svém otci převzal úřad nejvyššího maršálka (1330-1336) a v roce 1335 je titulován též jako komorník.[26] Zemřel někdy v roce 1336.[27] Jeho manželka Anežka žila ještě v roce 1346, roku 1362 byla již pravděpodobně mrtvá.[28]

Druhý syn Jan žil zřejmě ve stínu svého staršího bratra. Poprvé se objevil - vedle něho a svého otce - roku 1324.[29] Po svém otci převzal hejtmanský úřad na Moravě, jejž zastával zřejmě do doby, kdy byl správou Moravy pověřen králův syn Karel.[30] Ještě kratší dobu setrval v úřadu nejvyššího maršálka - poprvé tohoto titulu užil v lednu 1337 ve Vratislavi na pruském tažení.[31] Téhož roku v létě však zemřel na výpravě markraběte Karla do severní Itálie, kde zastával funkci velitele vojska jen několik dní.[32]

Bertold, třetí syn Jindřicha z Lipé, je doložen poprvé až na pohřbu svého otce roku 1329,[33] byl zřejmě předurčen k duchovní dráze a připravoval se na ni na studiích, snad někde v cizině. Proboštem vyšehradským a nejvyšším kancléřem království českého byl zřejmě již od roku 1335, v listinách je v tomto úřadu doložen od dubna 1336.[34] Po svém bratru Janovi převzal úřad nejvyššího maršálka[35] a v roce 1337 byl českým hejtmanem.[36] Měl blízký vztah ke králi Janovi i k markraběti Karlovi.[37] Ke konci života se vzdal duchovní dráhy, vyšehradské proboštství přenechal svému synovci Jindřichovi a oženil se.[38] Zemřel někdy ke konci roku 1347.

Nejmladší z bratří - Čeněk - byl v roce 1316 jedním z ronovských rukojmích za propuštění svého otce Jindřicha I. ze zajetí, účastnil se též jednání o spojenectví Ronovců s Fridrichem Habsburským.[39] Od roku 1347 zastával úřad nejvyššího maršálka,[40] od roku 1357 byl nejvyšším komorníkem[41] a k roku 1360 je titulován jako podmaršálek císařovny.[42] Zemřel pravděpodobně v srpnu 1363. Jeho manželkou byla Adéla z významného rakouského rodu z Wallsee; je zmiňována k roku 1358, v červnu 1359 již nežila.[43]

V další generaci se vedle sebe objevují čtyři Jindřichové. Nejstarší syn Jindřicha II. Železného, Jindřich III. (jinak též zvaný Hynce), je poprvé jmenován v listině z 28. listopadu 1337,[44] v níž bratři jeho zemřelého otce mění darování poloviny Kurdějova, jež Jindřich II. učinil starobrněnskému klášteru, za Vážany. Podle všeho mohl být mladý Jindřich III. tehdy asi patnáctiletý. Od roku 1363 - po smrti strýce Čeňka - byl nejvyšším maršálkem.[45] Roku 1365 neměl ještě děti dospělé - pro případ, že by zemřel, ustanovil jejich poručníky Beneše z Vartemberka a Vaňka z Potštejna. Zároveň vložil do desk i věno své manželce Ofce z Kravař, která je zmiňována ještě i v roce 1386.[46] Jindřich III. žil jistě ještě v září roku 1399.[47] H. Brunner má za to, že se ještě v prvních letech 15. století účastnil bojů s rakouskými vévody, byl jimi zajat a v listině vydané 10. února 1404, v níž vystupuje jako nejvyšší maršálek, se jim zavázal navrátit v určeném termínu zpět do zajetí. O dalších jeho osudech není Brunnerovi nic známo, tvrdí jen, že byl roku 1406 již mrtev.[48] Listina, o níž se Brunner zmiňuje, mi není známa, podle všeho by se však jednalo spíše o Jindřichova syna, který maršálský úřad zastával nejpozději od roku 1402[49]. Úmrtí Jindřicha III. můžeme předpokládat někdy před tímto rokem.

Jeho bratr se jmenoval také Jindřich. Je o něm zmínka v listině z 15. května 1347, kde se hovoří o bratru a sestrách Jindřicha III. z Lipé.[50] Výslovně je jmenován v prosinci roku 1351 se svým bratrem.[51] Jiných zpráv o něm nemáme. Lze předpokládat, že zemřel dříve, než jeho starší bratr. Není možné se jednoznačně vyjádřit, zda po sobě zanechal nějaké potomky, spíše se však zdá, že rod dále pokračoval v jediné linii potomky jeho bratra.

Jednou ze sester obou Jindřichů mohla být snad Eliška z Lipé, která jako vdova po Janu řečeném Jura, pánu krakovském, dosazovala v únoru roku 1364 faráře v Hrádku, který náležel k hradu Frymburku ve východních Čechách. V srpnu téhož roku náležel již Frymburk Jindřichovi III. z Lipé.[52]

Jindřich V., syn Janův, se již ve svých 14 letech (r. 1342) stal kanovníkem pražským, vratislavským, krakovským a vyšehradským.[53] Po strýci Bertoldovi převzal vyšehradské proboštství spojené s úřadem nejvyššího kancléře království českého (1345-1352).[54] V lednu 1352 směnil kanonikát vratislavský za kanonikát lubský.[55] V témže roce zřejmě zemřel - roku 1357 je vzpomínán svým nástupcem v proboštském úřadu, Vilémem z Landštejna, který byl proboštem od r. 1352, jako zemřelý.[56]

Jindřich VI. figuruje v listinách v letech 1362-1363, a to téměř vždy se svým otcem Čeňkem. Naposledy je jmenován v červenci 1363,[57] ale tehdy již byl zřejmě mrtev. Jeho otec Čeněk totiž již od května 1363 začal převádět svůj majetek na svého synovce Jindřicha III. jako jediného dědice. Jistě žil ještě v březnu toho roku.[58] Roku 1359 obdržel s manželkou Annou odpustky od papeže Inocence VI.[59] Zmíněnou manželkou mohla být Anna z Rožmberka, která se v září 1363 dostala do sporu se svými bratry Petrem, Joštem, Oldřichem a Janem o svůj věnný majetek.[60] Její sestra, Mecela z Rožmberka, se ve své závěti (r. 1357) zmiňuje o Anežce „meiner swester tochter von der Leipen“.[61] Mužského potomka však tito manželé neměli.

Mimo výše zmíněnou Annu se objevuje i Anežka z Lipé, která je k roku 1382 zmiňována jako manželka Rudolfa z Wallsee a zároveň „soror matris Petri, Ulrici et Johannis fratrum de Rosunberch“.[62] Táž je jmenována i roku 1405, roku 1408 pak již jako vdova.[63] Na základě uvedených dat je obtížné určit její vztah k ostatním příslušníkům rodu z Lipé, tradičně bývá uváděna jako sestra Jindřicha III. Je otázkou, zda se do rodu z Lipé spíše nepřivdala a tak převzala jejich predikát a zda by nebylo na místě hledat její původ v rodu Vartemberků.

Vše nasvědčuje tomu, že rod pánů z Lipé pokračoval dále pouze potomky Jindřicha III. Jeho nejstarším synem byl Jindřich VII. Hynce. Poprvé se objevuje v listopadu 1380[64] a poté často se svým otcem nebo samostatně. Roku 1402 byl již nejvyšším maršálkem, naposledy je v tomto úřadu doložen v červenci 1413.[65] Zdá se však, že žil i nadále, úřad nejvyššího maršálka však z nějakého důvodu předal svému bratru Hanušovi. Naposledy je zmiňován roku 1417 s bratrem Čeňkem, proboštem kroměřížským.[66] Jeho manželkou byla Eliška z Vartemberka, která je k roku 1418 zmiňována jako vdova.[67]

Hanuš z Lipé je listinně doložen v letech 1397-1415, v září 1415 je v úřadu nejvyššího maršálka.[68] Jeho manželkou byla Markéta ze Šternberka.[69]

Čeněk byl - podle H. Brunnera - roku 1394 promován doktorem teologie a stal se proboštem kroměřížským.[70] Později byl též kanovníkem u sv. Jiljí v Praze (1415-1417).[71] Žil ještě roku 1420, roku 1436 byl již jistě po smrti.[72]

Bertold je zmíněn pouze v lednu 1406 se svými bratry Hanušem a Čeňkem jako přísedící na zemském soudu.[73] Snad je to týž, který v dubnu 1380 s manželkou Annou získal odpustky od papeže Klementa VII. a je osloven jako „mladý pán“.[74]

Jindřich III. měl též dvě dcery. Anežka (1390-1410) byla manželkou Jaroslava z Meziříčí[75] Alena (1410-1412) byla manželkou Jindřicha z Vartemberka.[76]

Také v další generaci pokračoval rod pouze v „jindřichovské linii“, tedy potomky Jindřicha VII.

(Článek je 1. kapitolou diplomové práce.)